Rozhodla jsem se to, tak trochu napsat jako úvahu.Občas si říkám, že by bylo fajn vrátit se v čase zase bych byla bezstarostné dítě , co nemusí nic řešit.Až na to, že já jsem neměla moc fajn dětství. Ale zase jsem měla jiné starosti než teď a jako opravdu malé dítě byla moje největší starost jakou si vyberu hračku.Ve škole to bylo fajn , tak do 5 třídy a zbytek základky byl opravdu horor, takže do té doby bych se vrátit nechtěla.Jediná pozitivní věc byla ta, že jsem se učila jezdit na koních a chodila do stáje, kde byli super koně i lidi. Nikdy na to nezapomenu a jo, tam bych se ráda vrátila hned.Taky jsme se museli odstěhovat z města, které jsem milovala a zároveň nesnášela.
Potom střední jo tam bych se hned vrátila. Tolik zážitků jako tam jsem nikde nikdy neměla. Vrátila bych se do bláznivých časů i času první lásky. Ale je docela těžké nad tím přemýšlet, protože na každém tom místě, kde jsem byla jsem zažila něco dobrého i zlého a myslím, že tak to bude celý život jako na houpačce.Ale střední byla daleko lepší než základka tu bych si hned zopakovala, ale teda bez maturity tu už bych po druhé dělat nemusela. Potom vysoká, kde jsem vydržela půl roku. Ten systém učení mi tam vůbec nevyhovoval a taky chemie, kterou jsem nikdy nepochopila. Tak tam bych se v čase vrátila jen kdybych byla chytřejší. Ale na každé minulosti je něco proč by bylo fajn se vrátit. Jenže to je minulost a tam už se nelze vrátit. Takže jen zbývá užívat si přítomnosti a budoucnosti.
