Po dlouhé době co jsem si nějak dala dohromady nový blog na nové platformě jsem se rozhodla něco napsat jak se mám a tak.
Nyní chodím na koně jezdit do dvou stájí oboje jsou takové rodinné, ale každá je vlastně jiná.
Stáj č. 1- je přímo doma u těch soukromníků v jedné vesnici. Mají převážně tažáky a jezdí se tam jen na vyjížďky. Mají 3 ČMB a jednu kobylu ČSP nejčastěji jezdím na valachách.
Stáj č.2- je na okraji mého města. Je tam více koní i v ustájení, tam jezdím zase převážně na jízdárně. Momentálně 19letého ČT, který je v důchodu po závodní kariéře. Přijde mi na ježdění jako obzvlášť složitý kůň nikdy jsem nejezdila na koni co reaguje úplně na co nejmenší pobídku. Potom ještě občas jezdím na kobylce haflinga, která už má 22 a užívá si spíš důchod občas povozí děti nebo já si ji občas vezmu na procházku.
Popravdě upřímně nejsem úplně spokojená ani v jedné stáji, jenže nevím, kde zůstat. Říkám si, že je opravdu nejjistější mít svého vlastního koně skrz to, že si můžeš s ním dělat co chceš a jezdit ho jak chceš.
