Poslední dobou nevím kam se můj život ubírá.Takový ten stereotyp mě ubíjí a taky to, že nemůžu být uplně s těmi lidmi s kterými bych chtěla.Neskutečně moc lidí mi teď chybí.Sice se směju, ale uvnitř bych chtěla křičet.Je strašný jak se pořád flákám nebo i když něco dělám připadám si, že vlastně nedělám nic 🙁 Ráno vstanu jdu do školy jsem ve škole.Přijdu ze školy do večeře což je tady o půl 5 se učím.A někdy se učím i po večeři a pak už je večer dívám se na film nebo jdu spát a tak jde celý týden 🙁 Jako fakt nevím jestli to má všechno cenu to učení i snaha.Ok vím, že poslední dobou zní moje články zoufale a uboze, ale potřebuju se vypsat.Zase jeden pravdivý a hezký citát
