Tímto příspěvkem bych chtěla ukázat, jen to jak jsou lidi zlí v tomto světě.
Začalo to jednou velkou láskou starala jsem se o koně, kterého jsem milovala. Byla to sice moje práce, ale proměnilo se to v něco více zamilovala jsem se do toho koně a ve finále jsem v té práci zůstávala kvůli němu. Nakonec jsem tedy, tak nějak byla nucena odejít, ale od té doby jsem věděla, že udělám cokoliv. Šetřila jsem tou dobou peníze a celou dobu jsem věděla že to bude na toho koně. O pár let později nedávno to bylo konečně tady dozvěděla jsem se, že je ten kůň na prodej. Jednala jsem přes rodinu s majitelkou, která by mi byla ochotná toho koně prodat, ale problém byl její manžel, aniž by ona o tom věděla druhý den byl kůň pryč i další dva koně. Chtěla nám nicméně pomoci a zjistila od manžela, kde ti koně jsou za nějakých pár dní. Řekla, že jsou u paní od, které si je koupili, což je mimochodem docela známá překupnice koní v ČR. Jednal s ní můj přítel, jelikož u ní kdysi pracoval a myslel si, že ví jak na ni.
A já jsem mezitím sháněla. Měla jsem domluvené a sehnané ustájení. Nakoupila jsem si ještě nějaké věci pro koně, které doma nemám. Chyběli mi peníze, takže jsem si vzala půjčku. Nastal den , kdy nám měli koně přivést. Asi dva dny předtím paní zavolala, že bohužel jiná paní co nám ho měla přivést bourala s autem. Začala jsem mít pochybnosti, jelikož nikdy nevíte zda někomu věřit, když je to ještě známý překupník, ale zase i taková náhoda, že někdo nabourá by se mohla normálně stát. Dobře asi za týden přítel sehnal vlastní odvoz. Měli jsme domluvený den, kdy tam pojedeme. Paní příteli volala, ještě den před našim příjezdem, že toho koně ve finále nemá, takže jsme zbytečně tedy museli zaplatit dopravu, jelikož dopravci by vznikla škoda, museli jsme zrušit ustájení, kde si o mě museli myslet, že jsem šílenec. A musím platit půjčku, kterou bych si jinak ani nebrala.
Nebudu lhát, úplně mě to sebralo. Několik dní jsem jen brečela a nemohla nic dělat. Nicméně, kde vlastně ten kůň je ví jen ta překupnice, která ho údajně měla někam odvézt a majitel, který mě moc nemusí a pravdu neřekne ani vlastní manželce. Je hrůza jak si někteří lidé neuvědomují, že zvíře není věc. A je hrozné kolik zlí lidi nadělají škody. Je hrozné jak je těžké vypátrat toho koně pátrám jakkoliv a všude i přes fb skupiny. Už mě nenapadá, kde hledat. Je to můj osudový kůň a vůbec nevím co dělat ani, kde ho hledat. Pokud by někoho napadlo co by se ještě dalo dělat byla bych moc vděčná.
Nevím jestli pátrat nebo to vzdát. Nechci to vzdát, ale dochází mi nápady a hledat celý život nevím. Tímto příběhem bych chtěla poukázat, že je důležité popřemýšlet od jakých lidí co kupujete a s jakými lidmi se stýkáte.
